1. Jaká byla první polovina sezony ?

2. Co by se dalo v BK Napos Vysoká nad Labem vylepšit do budoucna ?

3. Jak jsi spokojený se svým trenérem/asistentem u družstva mužů ?

Sólo otázka pro Martina
4. Co ti přinesl návrat na post hlavního trenéra ?

Sólo otázka pro Kubu
4. Doposud jsi trénoval kluky, Jak ses sžil s rolí trenéra žen ?

Pro oba
5. Koho bys ze svého týmu vyzvedl za první polovinu soutěže ?

 Martin Havrda:
1) Celkem klidná. Vyhýbala se nám zranění a při drobných výpadcích jsme měli vždy na každý post alternativu díky příchodu dalších posil. Bohužel přišla nyní „povánoční krize“ – každoroční propad výkonosti, který úzce souvisí s menší účastí hráčů v tréninkovém procesu a zraněními, ale tentokrát nás zákeřně překvapila před Vánoci. Nyní je na marodce Tomáš Faltýnek, Tomáš Kiršbaum a Petr Ruprecht. Musíme se s tím poprat a vyvarovat dalšímu propadu. Zejména prohra v Pardubicích byla alarmující.

2) BK NAPOS Vysoká nad Labem je stále v plenkách. Ale díky nasazení všech, kteří se v klubu angažují, funguje překvapivě dobře. Všichni to děláme z lásky k basketbalu a to se odráží na finálovém produktu. Prezident klubu Pavel Pour zajišťuje úctyhodné finanční prostředky a jeho manažerská činnost je příkladná. Musíme dále  zapracovat na vztahu s obcí – majitelem haly. My si vážíme zázemí, které nám nabízí, ale přece jenom muži jsou v 2. lize a ženy s největší pravděpodobností  v ní budou za rok a jeden trénink týdně v domácí hale na dva týmy je žalostně málo. Nemluvě o překládání utkání kvůli turnajům místní omladiny. Věřím, že doj-deme k dohodě, abychom se neomezovali a vzájemně si vyhověli při obsazování haly.

3) Jakub Uhrecký je v dobrém slova smyslu „fanatik“. Jeho vášeň pro  tento sport je obdivuhodná. On má velké teoretické znalosti a já si jich vážím. Přesně ví, jak to chodí ve velkém basketbalu a rád by to kolikrát dogmaticky uplatňoval. Mě ovlivnil spíše prof. Velenský a jeho jednoduché heslo“ Hlavně RACIOnalita!“. Já vím, co potřebuji trénovat, nadhodím téma a Kuba ihned vysype možnosti. Jasně že máme třecí plochy. Každý jsme jiný a máme svoji osobnost a názor a já jsem za to rád. Člověk bez názoru nemá co nabídnout. Ještě pořád si svoje role maličko vytyčujeme, ale věřím, že od nového roku pojedeme už jako dobře namazaný stroj.

4) Tato důvěra mě částečně překvapila, potěšila a hlavně motivovala do další práce v klubu. S většinou svých svěřenců jsme kamarádi a o to je to delikátnější situace. Musíme být oboustranně rozumní a respektovat se. Už to není krajská soutěž a chce to trochu disciplíny. Basketbal je obrovskou součástí mého života. Když jsem pochopil, že jako hráč se neprosadím, začal jsem se věnovat pískání, abych mohl zůstat v basketbalovém prostředí. Po zranění před třemi lety jsem musel zanechat i toho, ale přišla nabídka z Vysoké na trénování. Po postupu do 2.ligy pozice asistenta trenéra byla přínosná. Honza Faltýnek má obrovské zkušenosti a vždy jsem ho respektoval. Člověk se mohl učit. Ale upřímně není cílem asi nikoho z nás dělat asistenta.

5) Tady odpovím zdánlivě populisticky, ale já to tak vnímám. Vyzvedl ten tým jako celek. Vážím si absolutně všech, kteří v týmu působí. Každý má svoji roli a podílí se na každém úspěchu i neúspěchu!!

Jakub Uhrecký:

1) Při pohledu na tabulku nemůžu být nespokojený. Na kontě máme jednu prohru a držíme první místo i přesto, že začátek sezóny nebyl zrovna pozitivní, když se ještě před prvním kolem dlouhodobě zranila kapitánka týmu Katka Trnková a krátce po ní i Lenka Tomšíková. Zbytek týmu se s tím ale dokázal relativně dobře vypořádat a i když tak hru 5 na 5 známe pouze ze zápasů, herní projev týmu na mě zatím nepůsobí úplně špatně. Samozřejmě až na prohru v Trutnově nebo nevydařený zápas na půdě Nilfisku, kde jsme nepředváděli basketbal, kterým bychom se chtěli prezentovat. Výpadky ale ke sportu patří a já jen doufám, že se podaří udržet stávající atmosféru v týmu i do druhé poloviny základní části a následného Play-Off a herních výpadků jako ve zmiňovaných zápasech se vyvarujeme. Z holek mám zatím
pocit, že je to baví a to je hlavní.

2) Nebudu se vyjadřovat k chodu klubu jako celku, tam si myslím, že většina věcí funguje jak má. Co se týmu týče, je určitě prostor k doplnění kádru, aby pro nás hra 5 na 5 nebyla svátkem, ale abychom na ní mohli koncepčně pracovat i při tréninku a tím se rychleji posouvat k výslednému obrazu hry, o kterém máme jasnou představu. Druhou věcí, která je s tím úzce spjata jsou pak tréninkové jednotky, respektive jejich dostupnost, protože stávající počet a hlavně časy tréninků nejsou rozhodně optimální.

3) S Martinem jsem spokojený a myslím si, že nám to jako trenérské dvojici klape. Je na něm vidět, že je zapálený pro věc a že má cit pro hru. Ten jednoznačně vyplývá ze znalosti soutěže, hráčů a jejich návyků. Je otevřený mým myšlenkám a na většině věcí se téměř vždy shodneme a dokážeme si tak vzájemně vyhovět a to je důležité.

4) Přiznám se, že se spíš stále sžívám. Sport je to sice stejný, ale rozdíly jsou oproti mužům v mnoha ohledech markantní a to nemluvím jen o rychlosti, dynamičnosti a tvrdosti hry. Často se hodně krotím, protože jsem zvyklý být jako trenér často hodně impulzivní a rázný. Stále tak hledám hranice toho, jak se k nim chovat a co si můžu a nemůžu dovolit z hlediska komunikace vůči nim. Zatím to ale snad docela jde a naopak i hráčky sami říkají, že bych na ně měl být trochu ostřejší.

5) Nemám vyzdvihování jednotlivců zrovna rád, protože děláme kolektivní sport a raději hodnotím celek a ten zatím funguje jak má. Prostor pro zlepšení samozřejmě vidím u všech hráček, ale to je přirozené. Mám-li ale být konkrétní, vezmu to spíš z lidské roviny, kde na mě zatím Míša Hidveghy působí jako tmelící prvek celé party, což je podle mě velmi důležité, jelikož na holkách je vidět, že partu mají vážně dobrou a to se potom nutně projevuje na hřišti.